Po cestě jsme nabrali skupinu Číňanů ze Shangaje, kterým po cestě kleklo auto a měli stejný cíl jako my. V 5:50 jsme už stáli frontu na lístky a v 6:20 jsme projeli bránou s naším nejdražším lístkem na Srí Lance (3.350 R).
Mezitím přijelo k bráně neskutečné množství dodávek, jeepů a dalších vozidel s mnoha turisty. Všichni mířili tam kam my – k Worlds End. Kvůli oparu je nutné tam být před 9. hodinou, jinak člověk nic neuvidí a cesta by byla nanic.
Za branou parku jsme si
mohli vyfotit místní jeleny a po chvíli už jsme mohli z parkoviště vyrazit
na okružní trek dlouhý cca 8,5 km.
Vybrali jsme cestu vlevo, kde je první zastávkou Little Worlds End, který následuje Worlds End a potom BakersWaterfall.
Vybrali jsme cestu vlevo, kde je první zastávkou Little Worlds End, který následuje Worlds End a potom BakersWaterfall.
Před vstupem do parku
jsme museli odevzdat vše plastové a místo pytlíků jsme dostali papírové tašky. Vše
je podřízeno přírodě, i tak se bohužel v parku válí dost plastových
odpadků.
Cesta byla v pohodě,
i když jsme moc nechápali některé turisty v žabkách, crocsech a dalších
typech ne úplně turistického obutí. Celá cesta vedla hlavně pláněmi a pralesem
a byla dost mokrá.
Oba konce světa nabízí
krásné výhledy z několik set metrů vysokých útesů. Je vidět krajina do
několika desítek kilometrů daleko.
Little Worlds End
Worlds End
Měli jsme štěstí a vyrazili včas. Po koncích obou koncích světa přišli na řadu Bakers waterfall a krátké občerstvení.
Škoda, že někteří turisté jsou tak motivovaní fotkami, že parkem téměř běží, aby byli na útesu první. My jsme si celou trasu v klidu prošli, udělali fotky a dali sváču.
Na konci treku jsme našli i svého řidiče a auto (mezi desítkami stejných dodávek a řidičů:-).
Little Worlds End
Worlds End
Měli jsme štěstí a vyrazili včas. Po koncích obou koncích světa přišli na řadu Bakers waterfall a krátké občerstvení.
Škoda, že někteří turisté jsou tak motivovaní fotkami, že parkem téměř běží, aby byli na útesu první. My jsme si celou trasu v klidu prošli, udělali fotky a dali sváču.
Na konci treku jsme našli i svého řidiče a auto (mezi desítkami stejných dodávek a řidičů:-).
Kolem 2. hodiny jsme byli
zpět na hotelu a vyzkoušeli údajně nejlepší indickou restauraci v okolí Grand India.
Moc jsme si pochutnali, a dokonce jsme se odměnili kávou ve vedlejším Coffee Baru Grand Hotelu (tady nás bohužel trochu otrávila paní za pultem).
Oba podniky patří k legendárnímu Grand Hotelu. Po obědě jsme si zajeli k hinduistickému chrámu Seetha Amman kousek za městem (a stal se poutním místem i pro mnoho Indů). Ve skále je údajně otisk nohy Hanumana.
Pozdní odpoledne jsme strávili procházkou podél jezera Gregory, kde je možné šlapat na labutích, půjčit si skútr nebo loďku.
Trochu jsme si nerozuměli s řidičem, a tak jsme se mohli projít i okolo koňského závodiště a skončili ve Victoria parku.
V hotelu jsme si dali čaj o páté, zabalili a dali si poslední hotelovou večeři.
Moc jsme si pochutnali, a dokonce jsme se odměnili kávou ve vedlejším Coffee Baru Grand Hotelu (tady nás bohužel trochu otrávila paní za pultem).
Oba podniky patří k legendárnímu Grand Hotelu. Po obědě jsme si zajeli k hinduistickému chrámu Seetha Amman kousek za městem (a stal se poutním místem i pro mnoho Indů). Ve skále je údajně otisk nohy Hanumana.
Pozdní odpoledne jsme strávili procházkou podél jezera Gregory, kde je možné šlapat na labutích, půjčit si skútr nebo loďku.
Trochu jsme si nerozuměli s řidičem, a tak jsme se mohli projít i okolo koňského závodiště a skončili ve Victoria parku.
V hotelu jsme si dali čaj o páté, zabalili a dali si poslední hotelovou večeři.
Žádné komentáře:
Okomentovat