21.3. Cesta do Kandy

Po 4 dnech na pláži nás opět čekalo cestování do středu ostrova. Cesta do Kandy měla trvat dlouhých 5 hodin. Poslední ráno jsme se dočkali bufetové snídaně a seznámili se se starším českým párem, který ten den také odjížděl (půjčeným autem) zpět ke Colombu. 

Začátek cesty vedl zemědělskou oblastí, kde se pěstovalo snad skoro vše, co se dá sníst. Viděli jsme i teakové háje a později teakové kmeny na cestě ke zpracování. Několikrát jsme spatřili, jak místní suší kukuřici a rýži – prostě je vysypou na silnici a nechají sluníčko udělat svoji práci.

Další cesta nás zavedla k „18 bends“, k horské cestě plné zatáček a krásnému výhledu.

Přišel hlad a zatáčky nám trochu zamotaly žaludky. Zastavili jsme se u stánku na banán a viděli, jak žijí, pracují i spí místní chudší prodavači. Řidič si dal roti s kari pastou (vypadala hodně žhavě), my koupili banány, a mohli jsme vidět, jak se kdysi dělala mouka nebo zblízka si prohlédnout betel s tabákem (který se žvýká). Za stánkem rostlo i avokádo.

Před Kandy jsme projeli (i tou dobou) populární vesnicí, kde došlo k násilí mezi budhisty a muslimy. Nikde už nebylo nic vidět, ani slyšet. Po cestě jsme potkali i větší, ale už novodobou sochu Buddhy. 

Kandy nás přivítalo totální dopravní zácpou. Všude auta, studenti a přehlcené silnice. 

Kvůli pokročilému času jsme museli vzít zavděk další turistickou restauraci Aloy, která alespoň nabídla pěkný výhled na řeku a džungli.

Místo Kandy marketu jsme už měli čas jen na obchody pro turisty v Oaks hotelu, kde měly proběhnout i kandyjské tance. Prošli jsme dřevovýrobu všeho druhu a obchodem s textilem, vše pro turisty od dřevěných sošek, nábytek, batikované oděvy i padělky všech značek. 

V 16:30 konečně začaly samotné tance na středně velkém pódiu v hotelu Oaks. Nebylo to špatné, ale úplně unešení jsme také nebyli. Prostředí bylo dost umělé a jakákoliv autentičnost se vytratila. 

 

Venkovní vystoupení (na parkovišti) s ohněm připomínalo spíš cirkus. Většina turistů se nechala vyfotit s tanečníky, a pak nevěřili, jak asertivně si řekli o spropitné.

Po tancích konečně přišel hlavní bod Kandy – Chrám Budhova zubu. Kontrola oblečení byla opravdu přísná. Moje kraťasy lehce svěšené, aby zakrývaly kolena, neprošly a já si musel jít koupit sarong. Pak už bylo vše v pořádku. V okolí chrámu je mnoho dalších svatostánků, hodně hinduistických svatyň a dokonce i jeden katolický kostel. 

 

 

Vstupenky už prodávají automaty a stojí 1.500 R. Jako tradičně jsme odevzdali boty a pokračovali bosky dovnitř (přes další kontrolu oděvu). V přízemí chrámu jsme zastihli reálné představení kandyjských tanců, respektive jeho bubenickou složku. Dorazili jsme totiž několik minut před 18:30 a to je jediný čas, kdy se odkryje schránka a je možné zub vidět. Z toho důvodu se chrámem vinula dlouhá fronta turistů a místních budhistů, kteří čekali na svoji chvíli. Mnoho místních budhistů totiž věří, že musí zub vidět alespoň jednou za život. 

Řidič nám vysvětlil, že fronta už nemá cenu a že stejně mnoho neuvidíme. Prošli jsme do muzea budhismu, kde jsme si vyslechli příběh zubu a i to, jak se dostal až do Kandy. 

Prošli jsme zpět chrámem a vrátili se na nádvoří, a ještě navštívili budovu věnovanou tuskerovi – slonovi, který nosil zub a díky tomu se stal posvátným.

 To už byla poslední věc, kterou šlo vidět, bylo 19 hodin a byl čas na hotel. Hotel Thilanka v Kandy jsme trochu podcenili, nečekali jsme nic extra, ale večeře i celková atmosféra nás příjemně překvapily. Dokonce jsme měli k večeři i živou hudbu, která nám zapěla u stolu. Pokoj byl moderní i když menší, ale na jednu noc OK.