22.3. Čajové plantáže a Nuwara Elly

Ráno jsme ocenili snídani s výhledem na město. Hotel Thilanka leží v kopci nad Kandy a jeho jezerem, takže jsme měli část města jako na dlani. 

Příjemným zpestřením byla i svatba místních v jejich původních krojích. 

Před snídaní jsme ještě trochu přebalili kufr, protože nás čekala vysočina a teplota měla z aktuálních 30 klesnout na 20 a v noci dokonce i 10 stupňů. Z hotelu nás vzal ještě řidič na view point na městem, kde jsme mohli vidět opravdu celé Kandy (a další svatební pár). 

Na cestě z města už nás opět provázela zácpa a plné silnice.

Kousek od Kandy na nás čekala královská botanická zahrada Peradeniya (vstup 1.500 R). Původně královská zahrada je nyní přístupná všem. Zahrada s kořením nám přišla dost zanedbaná, orchideje už byly lepší, ale nejvíce se nám líbily velké stromy, palmové aleje – avenue a velké plochy s keři a květinami. 

  

V zahradě také žije nepředstavitelné množství netopýrů, kteří doslova hýbou korunami stromů. Prošli jsme celou zahradu. Nejdříve jsme se posilnili zmrzlinou a později u východu i kávou ve stánku Barista. 

Ve vedlejším obchodě se suvenýry jsme nakonec nakoupili všechny dárky a povinné lapače prachu do našeho domu.

Ze zahrady nás čekala cesta vzhůru do kraje čaje. Po asi hodině cesty jsme zjistili, že čaj roste všude okolo nás. Zastavili jsme na fotku a hned k nám přiběhla babička s nabídkou na foto a nekompromisně nataženou rukou. Nějak jsme se domluvili, ale výraz na fotce dával znát, že nebyla s finanční odměnou spokojená J.

První zastávkou byla TeaFactory Glenloch. Jedna z mnoha továren na cestě do Nuwara Eliya. 

Na rozdíl od ostatních se tedy neplatí vstupné a sales není moc agresivní (alespoň nás nikdo nenutil si něco koupit). Průvodkyně nás provedla továrnou od horního patra, kde se suší čaj, přes spodní patro, kde se čaj seká, třídí a balí. 

Na konci nám byly vysvětleny rozdíly v černých čajích, které místní (i Glenloch) továrny produkuji: BOPF, BOP, Black tea, White tea a King Crown.

Také jsme se dozvěděli, že čím drobnější jsou lístky, tím je čaj silnější. 75 % produkce jde na export a putuje na čajovou burzu, kde ji může koupit kdokoliv z velkých firem. 25 % produkce jde do značky Glenloch. Denní produkce je 1 tuna čaje. Focení bylo vtipné, protože pracovnice byly ochotné se fotit, ale pak okamžitě vystrčily ruku s nesmlouvavou žádostí o peníze.

Po prohlídce jsme byli odvedeni do „jídelny“ a měli k dispozici ochutnávku veškerého místního čaje.

V obchodě jsme si nakonec koupili „prémiový“ BOPF megabalení za 100 CZK.

Na oběd jsme se zastavili ve velkém hotelu Thuruliya Lodge naproti vodopádům. Hotel s restaurací byl přilepen ke svahu a nabízel krásný výhled. Oproti většině hostů jsme si dali á la carte (chicken byriany a fried rice), protože bufet už nás moc nebavil. Od hotelu vedla cestička až k samotnému Ramboda vodopádu, u kterého dokonce postavili čajový stánek se zákusky.

 

Následovala další cesta, která šplhala vzhůru k Nuwara Eliya. Čajové plantáže byly všude okolo a občas se objevila další Tea Factory lákající turisty k návštěvě a nákupům čaje (některé mají i restaurace a hotely). Nám přišla nejvíc fotogenická BlueField. 

Před Nuwara Elly se začaly objevovat políčka a stánky zeleniny, kterou tady etablovali angličtí kolonialisté. Dokonce zde existují jahodové farmy.

Nuwara Eliya bylo rozsáhlé horské městečko ve výšce okolo 1800 m n. m. Koloniální a moderní střed byl obklíčen skromnějšími domy a zemědělskými usedlostmi. V Nuwara Eliya jsme bydleli v krásném St. Andrew Jetwings hotelu v anglickém stylu postaveném před více jak sto lety. 

 

 

Měli jsme pocit, že bydlíme v nějakém historickém objektu. Klubovna s krbem, 2 restaurace, původní snooker stůl, bar a salónky. To vše dýchalo dávnými časy, kdy tady popíjeli čaj gentlemani.

Po ubytování a přivítání !teplou polévkou! jsme se jeli projet městem ke Gregory jezeru, okolo nejhonosnějších anglických hotelů Grand Hotel a Club Hill. 

Zastavili jsme naproti Victoria parku. Ten už téměř zavíral, a tak jsme si jen nakoupili ovoce na trhu a prošli se k dalšímu anglickému domečku, který teď slouží jako pošta. 

Na procházku jsme konečně mohli vybalit mikiny, protože teplota rychle padala pod 20 stupňů. Na pokoji byl přímotop a deky navíc, které měly svůj důvod.

Večer jsme opět dostali servírovanou večeři v mezinárodním stylu. Po večeři jsme usedli k zapálenému krbu a popili gin s tonikem. Po chvíli se k nám připojil pár z Frankfurtu, a tak jsme si poslechli jejich zážitky z tracku na Adams Peak, kdy se začíná ve 2:30 ráno.