16.3. Sigirya a sloní safari

Budíček zazvonil už v 6 hodin. V 6:30 byl nástup k odjezdu. Nicméně hotel zapomněl připravit snídaňové balíčky, díky tomu jsme do sebe ještě za 15 minut narvali horký čaj a pár kalorií, vyzvedli si balíčky a vyrazili na Sigiryi.

Po cestě jsme opět všude viděli děti školou a školkou povinné. Chvíli po 7. jsme zaparkovali na parkovišti u Lví hory a koupili vstupenky. Několik průvodců nám nabídlo služby, ale vše bylo v mezích slušnosti a nikdo nebyl neodbytný nebo vlezlý. Prohlídka začala v dolních zahradách, jimiž vedla cesta k patě skály a potom dál vzhůru.

Při pohledu nahoru jsme skoro nevěřili, že se dostaneme až úplně nahoru – taková to byla výška. Celý komplex byl uklizen a na několika místech jsme potkali zaměstnance, jak zametají a čistí uličky. Málokde v Asii se takhle starají o památky.

 

Cesta nás provedla mezi obří kameny a pak dál několika schodišti. 

Jedno točité schodiště nás dovedlo ke starobylým malbám vnadných žen, kde se nesměly pořizovat fotografie. Kresby byly tak povedené, že o kus níže na takzvané Mirror Wall zanechávali dávní obyvatelé (okolo 400 n. l.) dívkám z maleb obdivné vzkazy. Plošiny okolo Mirror Wall nás dovedly okolo skály ke lvím tlapám a poslednímu schodišti vzhůru. 

Kdysi tady bývala obří socha lva a vzhuru se chodilo jeho tlamou. Na vrcholu samotné skály se zachovaly zbytky několika staveb. 

Dodnes panují dohady, jestli se jednalo o palác nebo chrám. Každopádně postavit cokoliv na takovém místě zaslouží respekt. Prošli jsme si zbytky staveb (asi 1,5 hektaru) a pokochali se krásným výhledem do okolí. 

Stejně jako na celé Srí Lance tak i tady bylo velké množství divokých psů a i tady je krmili turisti. Někteří se potom divili, když psi začali projevovat zájem o jejich svačiny. Cesta dolů byla podstatně příjemnější a rychlejší. Zavedla nás mezi další kamenné stavby: jeskyni kobří kápě a velkou plochou skálu. 

Teprve tady jsme ocenili náš brzký start. Okolo deváté hodiny už byla celá cesta vzhurů plná lidí, které dovezly autobusy a schodišti se táhl dlouhý had turistů (hlavně z Číny). Někteří to při pohledu na výšlap rovnou vzdali a čekali dole ve stínu. Ještě jsme si udělali fotku Sigirye z dálky přes nádrž Sigiri Weva a jeli zpět do Camelie. 

V hotelu jsme si ještě dali čaj a zbytek snídaně.

Do oběda jsme měli volno, a tak přišel opět čas na odpočinek u bazénu. Na oběd jsme se domluvili s řidičem mimo hotel. Skončili jsme opět v turistické restauraci jménem Rukmali, tentokrát ale o level lepší, než byla ta první. Zatím se nám nedařilo přesvědčit řidiče, že přežijeme originál pálivé jídlo.

Po obědě jsme chvíli čekali na safari pick up, ale nakonec se ukázalo, že musíme ještě někam popojet. Na místě srazu na nás čekal lokální off road. 

Cesta trvala asi 40 minut po silnici a dalších 20 minut cestou necestou. Na řidič nás stále doprovázel, jen tentokrát jako spolujezdec. U brány Národního parku Kaudulla jsme chvíli počkali na vstupenky, a pak vjeli společně s podobnými auty do parku. Lístek včetně auta stál 7.700 R. Zpočátku to vypadalo, že uvidíme jednotky slonů jen z dálky, ale nakonec jsme měli pocit, že jsme viděli všech 200 slonů z tohoto parku. 

Sloni byli všude a byli všech velikostí – od slůňat po dospělé velké samce. Měli jsme štěstí a viděli i tzv. tuskera s kly (jediný kus). Kromě slonů jsme viděli i jednoho menšího krokodýla, vodní bůvoly, makaky, ledňáčky, volavky a orla. Po asi hodině ježdění jsme se otočili a zamířili zpět do hotelu. Večer jsme si odpočinuli, dali večeři a usnuli po náročném dni.