17.-21.3. Čtyři dny odpočinku na pláži

Sun Aqua byl krásný pěti* resort v zátoce Passikudah. 

Jak jsme brzy zjistili, přijeli jsme zcela mimo sezónu, a tak byl hotel téměř prázdný. Trochu jsme to nechápali, protože každý den bylo přes 30 stupňů. Místní nám však vysvětlili, že máme štěstí na počasí. Některé hotely měly dokonce zavřeno, na druhou stranu pár jich bylo docela plných – hlavně Uga Bay.

Pokoj byl obrovský na dvou úrovních směrem k moři. Koupelna měla vířivku, sprchu a dalo se v ní tančit (byla zčásti bez stropu).

Moře stejně jako bazén byly neuvěřitelně teplé, skutečné kafíčko. Z okolních hotelů jsme měli určitě nejhezčí pláž, hotel ležel přímo u moře ve stínu palem. Na druhou stranu moře bylo mělké a plavat se dalo pouze dopoledne, než přišel odliv. Pro plavání byla vhodnější oblast u hotelů v okolí, které naopak ležely dál od moře.

Snídaně byly vždy servírované díky malému počtu hostů, až poslední ráno jsme měli bufet. Za zmínku stojí čaj, který na Srí Lance pijí hlavně černý a pekelně silný. Večeře byly také servírované a byly opravdovým zážitkem. Pokaždé jsme si pochutnali nejen chuťově, ale i vjemy. Vše bylo dokonalé a šéfkuchař odváděl skvělou práci. Personál byl extrémně úslužný, nicméně často si dost komplikoval život. Jeden večer jsme si například objednali bíle víno z wine listu. Chtěl jsem vidět láhve a požádal o dvě vína. Našli jedno a s vítězoslavným úsměvem mi ho přinesli a chtěli otevřít. Bohužel mělo pokojovou teplotu – rozuměj okolo 25 stupňů. Bylo těžké vysvětlit, že to kýbl s ledem nespraví a díky tomu jsme se hned seznámili s vedením hotelu J. Nakonec našli jakžtakž vychlazenou láhev Savignonu.

První večer jsme se náhodou přidali ke karaoke, na kterém zpívali sousedé z vedlejšího pokoje – pár z Anglie a celé vedení hotelu. Zazněly místní hity, ABBA, my přidali Bon Jovi, Robbieho i Chinaski. 

Od té doby se nám dostávalo velké pozornosti. Manažerovi restaurace jsme později udělali radost a objednali si sea food večeři na pláži za svitu hvězd a ohně.

Na oběd jsme se snažili opustit hotel a jíst mimo. Jednou jsme poobědvali v hotelu Uga Bay v jejich plážovém stánku jarní závitky a kuřecí burger s domácí limonádou. Byla to fajn změna ke curry a klasice posledních dnů (cca 380 CZK). 

Pravým zážitkem byla návštěva (a oběd) v Machangu (FB)– místní pivnici. Beer pub s několika druhy piva, kde se vařilo, nás bavil nejvíc. Dali jsme si smaženou rýži a kottu (mistní nudle s masem a zeleninou) a za oběd pro dva i s pitím (pivem a vodou) jsme nezaplatili více než 110 CZK. 

V pivnici bylo i několik místních, kteří si dávali (v pravé poledne) pivo s arakem. K jídlu nám hrálo místní Óčko s hodně dramatickými klipy.

Volný čas jsme rozložili mezi chytání bronzu a pěší výlety po okolí. Jednou jsme obešli celou zátoku a prošli tak přes veřejnou pláž, kde se hlavně o víkendu koupalo neuvěřitelné množství místních. Muslimové, hinduisté i budhisté dohromady. Dalo by se říct hlava na hlavě, někdo oblečen více, jiný méně. Ne úplně povzbudivá byla značka „POZOR KROKODÝLI“ přímo u pláže. 

Okolo ostatních hotelů jsme došli až k rybářským lodím a zpět. 

Další den jsme se vydali „vnitrozemím“ (asi 1 km) k pláži a zátoce Kalkudah. Jak popisoval průvodce, jednalo se o zatím opuštěnou jen rybáři využívanou písečnou zátoku s 1 hotelem. To se ale určitě brzy změní… Zajímavý byl i katolický kostel v ostré modré barvě, která je zde asi tradiční (viděli jsme dalších pár modrých svatostánků s křížem).

U vedlejšího hotelu Amaya se mi podařilo nakontraktovat rybáře, který mě vzal na šnorchlování k nedaleké skále. Za 200 CZK na hodinu se se mnou obětavě potápěl a naháněl mě tam, kde zrovna plavaly ryby. Prostě hodní lidé J. Voda byla sice docela kalná a ryb nebylo moc, ale něco se našlo a bylo to příjemné zpestření pobytu.